Možná si nebrkáte jen tak doma sami v pohodlí obýváčku, ale máte kolém sebe partu kámošů muzikantů – některej drhne basu, další mlátí do bicích a ten další sice neumí na nic hrát, ale baví ho zpěv. A tak dříve nebo později dojde logicky k situaci ,,Co si takhle zahrát, pro partu dalších kamarádů, jen tak pro radost?" Dáte dohromady nějaký playlist a zbývá poslední věc, jak to udělat, postavit, nazvučit, aby to nějak znělo...
A o tom bude dnešních pár základních rad a postřehů, které mají jedno společné. Jsou určené všem těm nadšeným amaterským muzikantům do malých hospůdek, garáží a klubů... Žádné profi řešení a potřeba složitých technických fines...
Malý klub, hospůdka, nízký strop, parta natěšených kamarádů pod pódiem a klasická rocková sestava – bicí, basa, kytara a zpěvák. Pro spoustu kapel je tohle definice čisté rock'n'rollové energie. Pro začínající zvukaře a bubínky diváků v prvních řadách, to ale může být instantní noční můra. V malém prostoru totiž neplatí, že čím víc techniky zapojíš, tím víc Adidas. Vlastně je to přesně naopak.
Pokud nechcete, aby Vaši kámoši slyšeli nečitelnou basovou kouli a pod pódiem tekla krev z uší, musíte na stagi nastolit a dodržovat jasná pravidla. Tady je pár drobných poznatků a rad, jak zkrotit klubový zvuk a dostat z minima maximum.
Největší nepřítel dobrého zvuku v klubu?
Kytarové kombo položené na zemi. Reprobox v takovém případě míří kytaristovi do lýtek. Protože lidské nohy uši nemají, muzikant se neslyší. Co udělá? Otočí volume doprava. Výsledek? Lidem v první řadě trháte hlavy, zatímco zvukař u pultu pláče, protože kytara spolehlivě přeřve celý PA systém i zpěv.
Řešení: Dostaňte kytarový aparát na stojan, na prázdný přepravní case nebo ho na zemi podložte a nakloňte dozadu. Musí mířit kytaristovi přímo do obličeje. Jakmile dostane přímý zásah svými vlastními středy a výškami, sám si volume ubere. Zároveň se snažte aparát mírně vyosit – nesměrujte ho přímo do publika, ale spíše křížem přes pódium.
2. Rytmika: Pevný spodek, zbytek žije akusticky
Bicí a basa jsou motor, který drží celou show pohromadě. V malém sále ale zapomeňte na stadiónové móresy, kdy se zvučí každý tom-tom a činel. Pokud do mixu pustíte overheady (horní mikrofony nad činely), v malém prostoru s nízkým stropem akorát vyrobíte ostré pekelné syčení. Činely a virbl spolehlivě uhrají klub čistě akusticky.
Bicí: Do mixu pošlete pouze kopák skrze jeden pořádný dynamický mikrofon (např. prověřený Audix D6 nebo AKG D112). Potřebujete klubu dodat ten správný „tep“ a basový tlak, který lidé ucítí v hrudníku.
Baskytara: Zapomeňte na mikrofon před basovým boxem. V klubu nejlépe funguje čistá linka přes DI box (nebo Direct Out výstup ze zesilovače) rovnou do mixu. Zvukař si pak v hlavním zvuku jen lehce dokreslí konkrétnost tónů a vyšší středy pro čitelnost prstů či trsátka. O zbytek basového tlaku se postará samotný aparát na pódiu.
3. Zpěv jako absolutní priorita (a jak na digitální efekty)
Zatímco kytara a bicí projdou sálem z velké části přirozeně, lidský hlas nemá šanci. Zpěv je v malém klubu položka číslo jedna, kolem které se staví zbytek mixu.
Použijte odolný dynamický mikrofon s kardioidní nebo superkardioidní charakteristikou (nesmrtelná klasika Shure SM58 nebo Sennheiser e835), které skvěle izolují okolní hluk. Stojan na zpěv navíc postavte co nejál od bicí soupravy – nechcete, aby vám do vokálové šavle neustále zalézaly přeslechy z činelů. Pokud zpěvák používá vlastní efektový procesor (reverb, delay), domluvte se se zvukařem, aby šel efekt do PA systému (pro lidi), ale do monitorů (pro zpěváka) posílejte čistý „suchý“ signál. Efekty v odposlechu totiž dramaticky zvyšují riziko zpětné vazby.
4. Monitoring: Klíny vs. In-Ear revoluce
Jak vyřešit odposlechy na ploše pár metrů čtverečních? Máte dvě cesty:
Základní : Pro tuhle sestavu stačí dvě cesty. Jeden monitor dopředu pro zpěváka (primárně jeho hlas + lehce kytara pro intonaci). Druhý monitor dozadu k bubeníkovi (zpěv + kytara, basáka slyší vedle sebe). Pozor na hlasitost monitorů – pokud je „ohulíte“, zvuk se odrazí od zadní stěny a zničí sound v celém sále.
In-Ear monitoring (Sluchátka): Pokud máte rozpočet na bezdrátové nebo i drátové sety do uší, udělejte to. Tím, že utišíte pódium (především odposlechy), dáte zvukaři absolutní kontrolu nad výsledným zvukem v sále. Zpěvák navíc nemusí řvát přes hluk pódia a ušetří si hlasivky.
Digitální mixpult Behringer X AIRXR18=za málo peněz hodně muziky
5. Jak na PA (odposlechy): Dostaňte výšky nad hlavy
Pokud jde o hlavní PA systém, v malých prostorách si vystačíte se sestavou dvou satelitů (vrchy) a jednoho nebo dvou subbasů (spodky). Klíčová je geometrie. Satelity musíte vytáhnout tak vysoko (nejlepší řešení je použití PA sestav se stativy), aby byly reproduktory nad hlavy stojících lidí. Pokud je necháte nízko, Vaši kámoši u pódia pohltí veškeré výšky a střední frekvence a ti vzadu pak uslyší jen nečitelnou, zaduněnou kouli.
6. Zvuková zkouška od zadu
Když začne zkouška, nechte bubeníka nejdřív zahrát samotného bez mikrofonů. Zjistíte, jak moc sál přirozeně odráží zvuk a kolik hluku už teď v místnosti máte. Až pak k němu přidejte basu, kytaru a jako poslední vrstvu posaďte zpěv. Pokud se kapela dokáže na pódiu zkrotit a nebude se snažit přeřvat jeden druhého, získá klubový koncert syrovou energii a srozumitelnost, kterou lidem z hlavy jen tak nedostanete... V případě zkoušky celé kapely doporučuji zvuk nastavovat a upravovat podle nejhlasitější písničky ve Vašem playlistu...
Velkou výhodou malých klubů a hospůdek je to, že to základní vybavení (PA systémy, pár základnich mikrofonů a jednoduchý, ale funkční mixpult) pro nazvučení v případě malých akcí, kamarádi, rodina už vlastní... Takže hlavně napoprvé je to skvělá věc v tom že si ošaháte, okoukáte co a jak je potřeba a možná díky tomu se rozhodnete pro investici do základního vlastního vybavení, abyste se stali ,,pokud možno,, technicky nezavislými a v pořádání dalších akci už Vám nic nebrání.
Tak bez obav do toho a ať to hraje.....
M/A